Úryvek z knihy:

66. Andělská rada zní – Každý z vás je bytost jedinečná, samostatná a dokonalá. „Zvolte si záměrně místo, kde chcete pobývat, a toho, s kým chcete si povídat. Zvolte si záměrně náplň své mysli a nevpouštějte do své mysli nesmysly. Zvolte si, jak budete svou cestou životní postupovat a věřte, že není nutné s těmi druhými souhlasně vždy i na to, co není v souladu s vaší vnitřní pravdou, pokyvovat, neb svou volbu svobodnou si užívejte a to, co chcete, konejte, tam, kam chcete, tam jděte, to, co vás zajímá, prozkoumejte a plně si vše užívejte. Více se radujte i z maličkostí a méně se o to „co by kdyby“ starejte, neb „co by kdyby“ nemá žádný pro konání smysl a je pouhý strachu a obav výmysl a zahaluje vám fiktivními příběhy mysl.“ S láskou vaši andělé

P.S. „Ach jo, kdybych tak mohla dělat to, co bych chtěla...“ vyjádřila žena a s výrazem oběti v očích se na mě zahleděla. „A kdo vám v tom brání, abyste dělala to, co byste chtěla dělat?“ položila jsem jí otázku jako malé zvídavé dítě. Žena se na mě podívala a opět s výrazem oběti, jako by za ní stál zástup všech těch omezovatelů toho jejího „co by chtěla dělat“. Podle jejího výrazu to byla pěkná „armáda bráničů“ jejího chtění dělat. Trpělivě jsem čekala na odpověď, která se nějak nedostavovala. Přišlo jen prohlášení: „Vždyť to znáte, my ženy to máme těžký.“ Odpověděla jsem popravdě: „Neznám vaše těžký. Co to je vaše těžký?“ Čekala jsem trpělivě na odpověď od ženy. Věděla jsem, že ve své mysli jsem odstranila potřebu „mít něco těžký“ již dávno, a i když mne žena pomyslně do zástupu žen, kterým by toto prohlášení bylo blízké, chtěla zahrnout, má volba byla jasná – nemám potřebu podobná prohlášení zvát na návštěvu do své mysli a do jakéhokoli zástupu se stavět. Pohled ženy již dostával jiný výraz a já jsem stále čekala, co je to „její těžký“, a kdo jí tedy brání. „No, pořád po mně někdo něco chce a na mě vůbec neberou ohled, že mám také nějaká přání a chtěla bych mít klid. Musím se přizpůsobovat, vždyť to znáte.“ Má odpověď zněla: „Tak to musíte mít fakt těžký.“ Konečně jsem uspokojila ženu, neboť jsem ji politovala, ale můj záměr nebyl ji litovat, jen jsem jí chtěla následně udělat nabídku změny. „No právě. Vidíte, vždyť to znáte.“ Chtělo se mi pousmát, jak ta žena měla neustále potřebu mne stavět do řady těch žen, jež to „mají těžký“, ale můj osobní záměr byl jiný a tato snaha mne z mé cesty neodklonila. „A chcete to mít lehké?“ opět jsem se zeptala. „Ano, to je jasné, co je to za otázku? Samozřejmě to chci mít lehké,“ téměř popuzeně vyhrkla žena. „Tak to je skvělé!“ zajásala jsem, i když jsem vnímala, že informace, kterou jsem měla ženě sdělit dále, pro ni bude zvláštní. Ale andělé rádi hrají s námi lidmi hry a nabízejí nám různé možnosti, jak pochopit. „Myslíte, že každá žena je úplně stejná?“ položila jsem otázku. „No to asi ne,“ zněla její odpověď. „Skvěle. Tak si představte, jak dlouhý je zástup žen, které to ‚mají těžký‘, a vy jste v tom zástupu také. Ženy jdou v zástupu stále za sebou. Celý zástup žen dělá to samé. Je to jako vojenská jednotka. Pořád dokola. Je vám v tom zástupu dobře?“

„Není,“ zněla okamžitě odpověď. „Skvěle a chcete ze zástupu vystoupit?“ „Ano.“ „Tak to udělejte. Říkala jste, že každá žena je jiná. Tak vystupte a pro začátek bude stačit, když zavřete oči a desetkrát zopakujete tuto větu: ‚Zbavuji se potřeby mít to v životě těžké.‘“ Žena se na mě podívala, ale viditelně pro ni byla představa onoho zástupu žen, jež měla před chvílí ve své představě, jasnou zprávou, že tudy cesta nevede. Opět si představila dlouhou řadu žen, ve které byla stále zařazena. Začala tedy opakovat: „Zbavuji se potřeby mít to v životě těžké. Zbavuji se…“ A pak potřetí, počtvrté… a podesáté. Žena opakovala stále dokola tuto větu jako kolovrátek a po tvářích jí začaly téct slzy. „Tak jste připravena vystoupit z té řady?“ zeptala jsem se. „Už jsem vystoupila a teď běhám po zelené louce, je to neuvěřitelně úlevné. Ten pocit jsem dlouho nezažila, vlastně si ani nepamatuji, jestli jsem ho někdy zažila…“ zněla odpověď. Dívala jsem se na ženu a její blažený výraz, ve kterém najednou nebylo po pocitu oběti žádné stopy. Když žena otevřela oči, zeptala jsem se: „A kdo vám umožnil vystoupit z té řady?“ „Já sama,“ zněla odpověď. „Skvěle. Tak stejně je to i s tím, zda si dovolíte dělat to, co byste chtěla. Je to jen na vašem rozhodnutí. Neboť vy sama sobě jste dovolila změnu tím, že jste se zbavila potřeby, mít to v životě těžké. Jak se cítíte v tuto chvíli?“ „Dobře, volně, svobodně,“ zněla odpověď.

„Výborně, tak až budete mít zase pocit, že vám někdo brání v něčem, co byste chtěla, a opět by se dostavil pocit, že je život ženy těžký, zbavte se potřeby to tak mít tím způsobem, jakým jste to udělala dnes.“ Ještě chvíli jsme si povídaly a žena dokonce zjistila, kdy vlastně tento způsob uvažování zaprogramovala do svého života. Odcházela s pocitem a afirmací pro další dny: „Můj život je příjemný a sama sobě dávám možnost dělat to, co se mi líbí.“

Závěrem: Informace byly pro ženu sice nové, ale jak bylo patrné, byly i připustitelné. Vystoupila ze zástupu žen ve svém rodu, a to nejen ve svém rodu těch, které to „mají těžký“, a nastoupila na svou vlastní cestu.

Afirmace: „Vystupuji z jakékoli řady a jdu po cestě, jež je má. Jsem bytost jedinečná, samostatná a dokonalá. Mám se rád/a.“

70. Andělská rada zní – Obnovte plné se svým nitrem spojení. „Nalaďte se plně na sebe a pohlédněte do sebe. Zeptejte se sebe, kam vaše cesta kráčí, zda to, co nyní žijete, vám stačí, anebo chcete změnu učinit. Přestaňte za špatný pocit druhého i sebe vinit a rozhodněte se ve svém životě vše, co není v souladu s vámi, vyladit. Něco vyklidit, něco propustit, něco opustit, někomu odpustit a nové následně začněte přijímat, jen pamatujte si dobře tuto důležitost – NECHTĚJTE OD NEUZAVŘENÉHO A NEDOKONČENÉHO UTÍKAT, neb potom byste se s tím samým potřebovali opět setkat. My na vaše požádání budeme vám možnosti ukončení, vyklizení a pochopení dávat, není nutné se ničeho obávat.“ S láskou vaši andělé

P.S. Vše má svůj začátek, průběh a konec. Pokud je průběh nevyhovující, není důvod v něm pokračovat, ale i ukončení má svá pravidla, která pokud nejsou dodržena – a tím je myšleno, že není pochopen důvod a není přijata zpráva, proč se děje tak, jak se děje, a i přesto je ukončeno –, zůstává v pomyslném batohu na zádech „ukončovatele“ náklad, který nebyl vyložen – a tím je myšleno, že v batohu je neodpuštění, obviňování, sebelítost, pocit nepochopení, zklamání, nedůvěra a mnohé další. Věřte, že tento náklad se sám od sebe nevysype, nezmizí a čeká na to, až jeho nositel dojde k závěru, že vše prožité mu dalo možnost pochopit, že toto není jeho představa, není to něco, co by mu přinášelo potěšení, neumožňuje mu uskutečnění svých pozitivních snů… A s poděkováním a projevem odpuštění všem zúčastněným, stačí i pomyslným, se s danou situací rozloučí. Co znamená rozloučit se? Je to chvíle, kdy ve vzpomínce na danou situaci, záležitost či osobu nebudete uvnitř sebe vnímat pocit hněvu, nebudete mít potřebu komukoli líčit danou situaci a nebudete mít potřebu nic z toho, co je s touto situací spojeno, stále oživovat. Propustíte, odpustíte a rozpustíte.

Pokud někomu nyní vytanulo na mysli, jak je to těžké provést, sami sobě odpovězte, zda je snad lehčí ten pomyslný batoh, který s ohledem na tuto situaci nesete vy na svých zádech.

Závěrem: Dnes je pravá příležitost uzavřít staré, aby mohlo být otevřeno nové a batoh byl vyprázdněn. Návod, jak ukončit a uzavřít staré: Pokud máte nějakou osobu, jejíž pozůstatky hněvu, neodpuštění… máte v pomyslném batohu, tak si najděte klidné místo a pojďte do toho. Vykřičte ze sebe zlost, vybušte ze sebe hněv do polštáře, vydupejte ze sebe tlak. Cokoli si vyberete, vám pomůže k uvolnění toho přetlaku, který v sobě nosíte. Možná vás to dovede k pláči, smíchu, ale v každém případě vás to uvolní. Po uvolnění si představte situaci, osobu, se kterou jste nyní řešili svou minulost, a v představě se jí dívejte do očí. Pokud nebudete vnímat již zlost, přetlak byl uvolněn, pokud ano, pokračujte v uvolnění přetlaku. Až budete schopni hledět zpříma této osobně do očí, tím myslím pomyslně, vyslovte k ní: „Objevil/a jsem v sobě lásku a důvěru v sebe. Zbavuji se potřeby naplňovat své myšlenky hněvem a přeji tobě lásku a štěstí, neboť vím, že štěstí a láska jsou součástí mého života. Děkuji za setkání a můžeš odejít do svého života.“ Následně v představě pozorujte osobu, jak odchází. Až bude pryč, představte si sami sebe před sebou a vyslovte k sobě: „Děkuji, jsem připraven/a na nové a obohacující zážitky, setkání, jež jsou v souladu s láskou a štěstím uvnitř mne. Batoh mé minulosti spojený s touto situací byl vyprázdněn. Děkuji.“ Ještě chvíli setrvejte sami se sebou a potom se můžete opět vrátit ke své činnosti.

Afirmace: „Propouštím staré a nevyhovující vzpomínky s láskou a vnitřním mírem, neboť vím, že jsem veden/a ke šťastnému a naplňujícímu životu.“